USA v užívaných způsobech trestů smrti ušly velký kus cesty. Těžko ovšem říci, zda tato cesta má cíl. Není nezajímavé, že každý nový vynalezený způsob, jak zabít člověka, byl doprovázen hledáním více „humánního“ zabití.
Původní a nejčastější způsob popravy v USA byla jednoznačně šibenice (viz
tento seznam, PDF). Státy, které popravovaly a popravují oběšením si postupně vyvinuly pravidla a empirické vzorečky, aby popravovaní umírali rychle v důsledku zlomení vazu a ne uškrcením (a také aby vězeň nepadal příliš velkou vzdálenost, neboť pak může trhnutí způsobit dekapitaci).
Standardní oprátka byla ale pro USA asi příliš nesofistikovaná, nikdy nelze zaručit „hladký“ průběh popravy a navíc původně popravovaní umírali pravděpodobně především v důsledku uškrcení. Byl proto hledán „humánější“ způsob popravy. Na konci 19. století byl svět nadchnut možnostmi elektřiny a není náhoda, že zrod elektrického křesla doprovázel konkurenční boj mezi podnikateli v oboru: Westinghouse a Edisona. První popravený na elektrickém křesle byl William Kemmler v roce 1890. O tom, že elektrické křeslo ani zdálky nemůže být považováno za „humánní“ způsob popravy, dnes asi nepochybuje nikdo. Stačí si přečíst zážitky svědků z takové popravy (např. na Floridě, nicméně dnes již málo časté). Mimo pach spáleného masa je poprava hrůzný a naturalistický výjev: je doprovázena krvácením z úst nebo očí, zvracením, urinací nebo defekací, někdy vězňovi vypadnou oční bulvy, vězeň otéká, někdy začne hořet...
Hledání dalšího „humánního“ způsobu popravy pokračovalo. V roce 1924 představila Nevada použití kyanovodíku. První popravený tímto způsobem byl Gee Jon. Snažili se mu napumpovat kynovodík do cely, když spal. Toto se ukázalo jako nemožné, protože plyn z jeho cely unikal. Proto byla zbudována plynová komora. Stejně jako v případě elektrického křesla ale o „humánnosti“ mluvit nelze. Vězeň je sice instruován, aby hluboce dýchal pro urychlení procesu. Hodně vězňů se ale snaží zadržet dech. Neztrácí hned vědomí a je patrná bolest, třes, zvracení a lapání po dechu trvající řadu minut.
Vynechme zastřelení a přesuňme se k nejnovějšímu způsobu popravy: smrtící injekci. V roce 1977 se stala Oklahoma prvním státem, který přijal smrtící injekci jako možnost popravy. Prvním popraveným touto metodou se stal Charles Brooks v Texasu v roce 1982. Tento způsob popravy spočívá v tom, že odsouzenec si lehne na speciální lehátko, kde je připoután. Dvě jehly (jedna záložní) jsou vpíchnuty do žil, obvykle na paži. Jehly s roztoky spojují dlouhé hadice, roztoky jsou umístěny ve zdi vedle stolu. První je podán neškodný fyziologický roztok, který celý systém vyzkouší. Na signál dozorce je zvednuta záclona v přilehlé místnosti, ve které jsou svědci. Potom je odsouzenci vstříknut pentanthiol sodný, po němž během 10 až 15 sekund usíná. Následuje další látka (pankuronium), která zcela ochromuje svaly a zastavuje dýchání. Další je chlorid draselný, který zastavuje činnost srdce.
Vypadá to jednoduše, nicméně není tomu tak. První problém je, že injekce obsluhují technici a nikoliv lékaři či lidé s lékařským vzděláním. Těm to přirozeně zakazuje etika, neboť mohou svoje vzdělání použít jen k záchraně života. Technici pak mají především problém najít žílu (napíchnout sval je pak docela bolestivé...). U odsouzenců, kteří mají od dřívějšího užívání nitrožilních drog zničené ruce (a nejen ruce) pak hledání vhodné žíly zabere docela dost času a ne vždy je zcela úspěšné. Druhý problém může nastat se samotnými látkami, které se odsouzenci podávají. Např. na Floridě se snažili 14. prosince 2006 popravit Angela Nievese Diaze a trvalo jim to 34 minut. Popraviště trochu připomínalo mučící místnost. Diaz podle svědků lapal po dechu, trpěl bolestmi a poté mu byly podány další dávky léků, protože první nestačila. Zdá se také, že na Diaze nezapůsobila anesteze a byl tedy při vědomí (nestandardní průběh byl pravděpodobně způsoben nemocí jater). Podobný případ není ojedinělý. Dva dny po této popravě guvernér Jeb Bush popravy pozastavil a nařídil prozkoumání, zda je smrtící injekce humánní a není protiústavní. Díky podobným problémům i další státy pozastavily popravy smrtící injekcí (např. Kalifornie, Ohio, Missouri...).
Je zřejmé, že smrtící injekce není „humánní“ ani nikterak „dokonalý“ způsob popravy. Bude zajímavé sledovat, jak se k této skutečnosti postaví americký Nejvyšší soud, který už jednou trest smrti pozastavil. Nebo se dočkáme nového „humánního“ způsobu popravy?
Štítky: info, komentář, svět, USA, zprávy
